Rose debug info
---------------

Lingvistické nástroje pro legislativce

Kodifikační práce předminulého století zformovaly podstatné rysy hlavních odvětví kontinentálního práva na systematických a racionálních základech, z nichž do velké míry těžíme dodnes. Avšak moderní normotvorba musí kromě toho vycházet z demokratických principů a také z nutnosti přizpůsobovat platné právo potřebám rychle se vyvíjející společnosti a nepředvídatelným změnám spojeným s technickým, hospodářským a sociálním pokrokem. Zvyšuje se úloha státu a posiluje harmonizační vliv komunitárního a mezinárodního práva, což vede k nárůstu právní regulace obecně ve všech odvětvích, z nichž celá řada vzniká teprve v současnosti. Do společenské debaty o podobě a budoucnosti práva se zapojují další odborníci, politici i široká veřejnost a jejich představy právo také ovlivňují. Všichni požadují, aby právo bylo dostupným, srozumitelným, přehledným, bezrozporným, stabilním, přesným atd. Tyto představy jsou v některých ohledech rozporuplné, v něčem naivní nebo dokonce utopické, avšak jsou součástí prostředí, v němž je moderní právo tvořeno, interpretováno a aplikováno.

Právní norma jako všeobecně závazné pravidlo chování může plnit svou funkci pouze za předpokladu, že je správně komunikována, tedy že adresát normy jí rozumí a je schopen ji aplikovat na svou konkrétní situaci. Pokud jde o normativní akt, je nutné zajistit, aby zákonodárce formuloval svou vůli tak, aby mohla být správně přečtena adresáty. Právní jazyk tak musí plnit dvě úlohy současně: je to nepochybně jeden z mnoha odborných jazyků, který popisuje složitou realitu a kterému může plně rozumět pouze člověk vybavený příslušnými odbornými znalostmi, ale zároveň je to prostředek komunikace právních norem veřejnosti, kterému by měl rozumět každý. Proto není s jazykem právních předpisů snad nikdo spokojen, avšak nemůžeme jej nahradit ani „lidským“ jazykem, který je v určitých ohledech měně srozumitelný a působí interpretační potíže, ani něčím umělým, čemu bychom se všichni museli učit na základních školách jako např. matematice nebo programování. V důsledku přirozeného vývoje práva a společnosti bude i jazyk právních předpisů vždy nedokonalým, nicméně celou řadu jeho nedostatků lze průběžně vyhledávat a odstraňovat tak, aby se pokud je to reálně možné zvyšovala konzistentnost a srozumitelnost právních předpisů.

Nástup informačních technologií do právního odvětví je nevyhnutelný. Problém nastává v okamžiku, kdy zkoušíme definovat, k čemu vlastně technologie potřebujeme a jaký očekáváme výstup. Za poslední desetiletí vznikly databáze právních informací a postupně byly zdokonaleny i vyhledávací nástroje. Výrazné úspěchy byly dosaženy v oblasti vytváření expertních systémů, strojového učení, klasifikace, predikcí výsledků, extrakce dat atd. Avšak samotné těžiště právnické profese, tedy psaní textů, je téměř neautomatizováno, ponecháme-li stranou vývoj obecných nástrojů na práci s textem.

Na legislativce jsou v dnešní době kladeny nesmírně vysoké nároky: musí respektovat vůli a záměr zákonodárce, musí být pružný a efektivní, musí zohlednit, jak nová norma zapadá do právního řádu jako celku, zda je v souladu s ústavním pořádkem, mezinárodními závazky a evropským právem, a také dbát o to, aby byla jasně formulována a aby byla snadno interpretovatelná. Zdá se, že splnění všech těchto úkolů je nad lidské síly. Při tvorbě právních předpisů nelze vycházet z předem připravené šablony nebo vzoru, jedná se o vrcholně odbornou tvůrčí činnost, která kromě ovládání legislativní techniky vyžaduje nejen znalosti a zkušenosti v příslušném právním oboru, ale také schopnost orientovat se ve velkém množství vazeb uvnitř právního řádu a mít o něm ucelenou představu. Právě tady by na pomoc legislativcům mohly přijít počítačové nástroje, které by mohly výrazně zvýšit kvalitu jejich nesnadné práce.

https://www.facebook.com/arkady.alexandrov/posts/10222399980417326

2020