Rose debug info
---------------

Začnou roboti v budoucnu rozumět právu?

V současné době se hodně mluví o tom, že stroje nahradí člověka nejen u výrobní linky, ale i v oblastech, které vždy byly považovány za vrcholně tvůrčí lidskou činnost. Zdá se, že je pouze otázkou času, kdy počítač začne rozumět právním textům lépe, než vystudovaní právníci, a tedy i překoná veškeré nedokonalosti jako nepřehlednost a rozporuplnost práva tvořeného lidmi, jak ho známe nyní.

V roce 1607 sir Edward Coke, hlavní soudce Anglie a Walesu, vysvětloval Jakobu I. Stuartovi, že přirozený rozum, kterým byl král zajisté obdarován, nestačí k porozumění anglickému právu. K tomu je třeba mít rozum umělý (artificial reason), který lze získat jen dlouhým studiem práva a právní praxí.

Doba osvícenství přinesla pokusy o formalizaci a axiomatizaci práva. Nejvýznamnější lze nalézt u Gottfrieda Wilhelma Leibnize, univerzálního matematického génia a právníka současně. Leibniz se snažil vyvinout právní geometrii, v níž veškeré právo bude uspořádáno do uceleného matematického systému. Tato myšlenka nyní prožívá své znovuzrození. Zdá se, že stačí popsat právní normy jako systém axiomů a teorémů pomocí umělého programovacího jazyka, a tak je zbavit logických rozporů. Ze zákonů by se staly algoritmy, a proto by byla interpretace a aplikace práva dostupná i pro robotického soudce, úředníka či právního rádce.

Druhou cestu poskytuje Ludwig Wittgenstein a jeho idea jazykové hry. Jazyku práva tedy nelze úplně porozumět na základě jeho formální a logické analýzy, nýbrž na základě toho, jak existuje v rovině pragmatické. Teorie distribuční sémantiky se osvědčila ve výpočetní lingvistice. Význam slov je definován kontexty a použitím. Roboti simuluji fungování neuronových sítí, které zpočátku nic nevědí, ale získávají znalosti na příkladech, podobně jako to dělá student práv. Možná tento robot, který má skoro neomezené možnosti přečíst si veškerou právnickou literaturu, zákony a soudní rozhodnutí, bude konečně schopen porozumět právu lépe než my?

Na rozdíl od Leibnize již skoro sto let díky Kurtu Gödelovi víme, že jakýkoliv formální axiomatický systém je neúplný. Vulgárně a polopatě lze říct, že i právo, které by se pokoušelo takovým systémem stát, by bylo buď neúplné, nebo vnitřně rozporné. Robotického soudce by algoritmy zákonů vedly k nekonečným výpočtům a nepřesvědčivému výsledku. Jeho kolega s neuronovými sítěmi by nebyl schopen vytvořit nic nového a vyřešit spor tak, jak jej nikdo předtím nevyřešil, a tedy definovat svým rozhodnutím nový kontext. Oba dva jsou tedy nepoužitelné k rozřešení tzv. hard cases, tedy případů, kdy se z práva stává skutečné umění dobra a spravedlnosti.

Lepším soudcem by možná byl Gödelův stroj. S touto myšlenkou přišel náš současník Jürgen Schmidhuber z TU Mnichov. Tento stroj je schopen modifikovat svůj systém axiomů a teorémů, když prokáže, že poskytuje lepší výsledek. Právě toto dělají živí právníci: zkoumají, zda současné právo plní svůj účel a pokud ne, řeší, jak by mohlo být změněno, aby účelu odpovídalo. Avšak na tyto otázky, co je žádoucí či nikoliv, snad budeme schopni odpovědět sami.

3 měs.