Vybrané spisy

Slova a trochu čísel

Začnou roboti v budoucnu rozumět právu?

V současné době se hodně mluví o tom, že stroje nahradí člověka nejen u výrobní linky, ale i v oblastech, které vždy byly považovány za vrcholně tvůrčí lidskou činnost. Zdá se, že je pouze otázkou času, kdy počítač začne rozumět právním textům lépe, než vystudovaní právníci, a tedy i překoná veškeré nedokonalosti jako nepřehlednost a rozporuplnost práva tvořeného lidmi, jak ho známe nyní.

V roce 1607 sir Edward Coke, hlavní soudce Anglie a Walesu, vysvětloval Jakobu I. Stuartovi, že přirozený rozum, kterým byl král zajisté obdarován, nestačí k porozumění anglickému právu. K tomu je třeba mít rozum umělý (artificial reason), který lze získat jen dlouhým studiem práva a právní praxí.

Doba osvícenství přinesla pokusy o formalizaci a axiomatizaci práva. Nejvýznamnější lze nalézt u Gottfrieda Wilhelma Leibnize, univerzálního matematického génia a právníka současně. Leibniz se snažil vyvinout právní geometrii, v níž veškeré právo bude uspořádáno do uceleného matematického systému. Tato myšlenka nyní prožívá své znovuzrození. Zdá se, že stačí popsat právní normy jako systém axiomů a teorémů pomocí umělého programovacího jazyka, a tak je zbavit logických rozporů. Ze zákonů by se staly algoritmy, a proto by byla interpretace a aplikace práva dostupná i pro robotického soudce, úředníka či právního rádce.

Druhou cestu poskytuje Ludwig Wittgenstein a jeho idea jazykové hry. Jazyku práva tedy nelze úplně porozumět na základě jeho formální a logické analýzy, nýbrž na základě toho, jak existuje v rovině pragmatické. Teorie distribuční sémantiky se osvědčila ve výpočetní lingvistice. Význam slov je definován kontexty a použitím. Roboti simuluji fungování neuronových sítí, které zpočátku nic nevědí, ale získávají znalosti na příkladech, podobně jako to dělá student práv. Možná tento robot, který má skoro neomezené možnosti přečíst si veškerou právnickou literaturu, zákony a soudní rozhodnutí, bude konečně schopen porozumět právu lépe než my?

Na rozdíl od Leibnize již skoro sto let díky Kurtu Gödelovi víme, že jakýkoliv formální axiomatický systém je neúplný. Vulgárně a polopatě lze říct, že i právo, které by se pokoušelo takovým systémem stát, by bylo buď neúplné, nebo vnitřně rozporné. Robotického soudce by algoritmy zákonů vedly k nekonečným výpočtům a nepřesvědčivému výsledku. Jeho kolega s neuronovými sítěmi by nebyl schopen vytvořit nic nového a vyřešit spor tak, jak jej nikdo předtím nevyřešil, a tedy definovat svým rozhodnutím nový kontext. Oba dva jsou tedy nepoužitelné k rozřešení tzv. hard cases, tedy případů, kdy se z práva stává skutečné umění dobra a spravedlnosti.

Lepším soudcem by možná byl Gödelův stroj. S touto myšlenkou přišel náš současník Jürgen Schmidhuber z TU Mnichov. Tento stroj je schopen modifikovat svůj systém axiomů a teorémů, když prokáže, že poskytuje lepší výsledek. Právě toto dělají živí právníci: zkoumají, zda současné právo plní svůj účel a pokud ne, řeší, jak by mohlo být změněno, aby účelu odpovídalo. Avšak na tyto otázky, co je žádoucí či nikoliv, snad budeme schopni odpovědět sami.

Tragédie a statistika

Poslední číslo NYT vyšlo se seznamem obětí nového viru na první stránce pod titulkem, že toto není pouhá statistika, to jsme my.

Všimli jste si, že naši levicoví přátelé označují jako vraha (přesně tak, nic víc, nic míň) každého, kdo nedodržuje karanténu nebo pouze si dovoluje vyjadřovat pochybnosti ohledně účelnosti těchto opatření maje starost o ekonomiku / zásahy do ústavně zaručených práv / nepřiměřené porušování zásad právního státu / budování digitálního koncentráku (nehodící se škrtněte)? Přitom ti samí lidé vášnivě obhajují názor, že potrat v pokročilém stadiu těhotenství není žádnou vraždou, ale jakýmsi „právem rozhodovat o svém těle“.

Z 5,5 milionů nakažených novým virem na celém světě zemřelo cca. 6 %, převážně ve věku 75+ let. Je to velice smutné číslo. Avšak u 17 miliónů potracených dětí činí od začátku letošního roku úmrtnost 100 %. NYT nikdy nebude mít na přední straně seznam jejich jmen nebo aspoň pořadových čísel. Ve státě New York lze zabít dítě minutu před jeho přirozeným narozením, plně vyvinuté a životaschopné. Tento extrémně nelidský zákon podporovala i Hillary, která prohlásila, že je to největší úspěch v boji za lidská práva ve světových dějinách. Takže přestaňme si lhát, že prý tato pandemie ukázala vysokou hodnotu lidského života v západních zemích. Přesný opak je pravdou.

Opět maturita

Dnes jsem měl noční můru, že byl stanoven novy standard maturitních zkoušek a každý dospělý, kdo srovnatelnou zkoušku nesložil, musí to udělat písemně do konce června. Vytáhl jsem zadání napsat v němčině dvacetistránkový lingvisticko-historický rozbor jakéhokoliv díla Goetheho podle své volby. To byla tedy fuška.

2020   bazinga   Česko   o sobě

Lingvistické nástroje pro legislativce

Kodifikační práce předminulého století zformovaly podstatné rysy hlavních odvětví kontinentálního práva na systematických a racionálních základech, z nichž do velké míry těžíme dodnes. Avšak moderní normotvorba musí kromě toho vycházet z demokratických principů a také z nutnosti přizpůsobovat platné právo potřebám rychle se vyvíjející společnosti a nepředvídatelným změnám spojeným s technickým, hospodářským a sociálním pokrokem. Zvyšuje se úloha státu a posiluje harmonizační vliv komunitárního a mezinárodního práva, což vede k nárůstu právní regulace obecně ve všech odvětvích, z nichž celá řada vzniká teprve v současnosti. Do společenské debaty o podobě a budoucnosti práva se zapojují další odborníci, politici i široká veřejnost a jejich představy právo také ovlivňují. Všichni požadují, aby právo bylo dostupným, srozumitelným, přehledným, bezrozporným, stabilním, přesným atd. Tyto představy jsou v některých ohledech rozporuplné, v něčem naivní nebo dokonce utopické, avšak jsou součástí prostředí, v němž je moderní právo tvořeno, interpretováno a aplikováno.

Právní norma jako všeobecně závazné pravidlo chování může plnit svou funkci pouze za předpokladu, že je správně komunikována, tedy že adresát normy jí rozumí a je schopen ji aplikovat na svou konkrétní situaci. Pokud jde o normativní akt, je nutné zajistit, aby zákonodárce formuloval svou vůli tak, aby mohla být správně přečtena adresáty. Právní jazyk tak musí plnit dvě úlohy současně: je to nepochybně jeden z mnoha odborných jazyků, který popisuje složitou realitu a kterému může plně rozumět pouze člověk vybavený příslušnými odbornými znalostmi, ale zároveň je to prostředek komunikace právních norem veřejnosti, kterému by měl rozumět každý. Proto není s jazykem právních předpisů snad nikdo spokojen, avšak nemůžeme jej nahradit ani „lidským“ jazykem, který je v určitých ohledech měně srozumitelný a působí interpretační potíže, ani něčím umělým, čemu bychom se všichni museli učit na základních školách jako např. matematice nebo programování. V důsledku přirozeného vývoje práva a společnosti bude i jazyk právních předpisů vždy nedokonalým, nicméně celou řadu jeho nedostatků lze průběžně vyhledávat a odstraňovat tak, aby se pokud je to reálně možné zvyšovala konzistentnost a srozumitelnost právních předpisů.

Nástup informačních technologií do právního odvětví je nevyhnutelný. Problém nastává v okamžiku, kdy zkoušíme definovat, k čemu vlastně technologie potřebujeme a jaký očekáváme výstup. Za poslední desetiletí vznikly databáze právních informací a postupně byly zdokonaleny i vyhledávací nástroje. Výrazné úspěchy byly dosaženy v oblasti vytváření expertních systémů, strojového učení, klasifikace, predikcí výsledků, extrakce dat atd. Avšak samotné těžiště právnické profese, tedy psaní textů, je téměř neautomatizováno, ponecháme-li stranou vývoj obecných nástrojů na práci s textem.

Na legislativce jsou v dnešní době kladeny nesmírně vysoké nároky: musí respektovat vůli a záměr zákonodárce, musí být pružný a efektivní, musí zohlednit, jak nová norma zapadá do právního řádu jako celku, zda je v souladu s ústavním pořádkem, mezinárodními závazky a evropským právem, a také dbát o to, aby byla jasně formulována a aby byla snadno interpretovatelná. Zdá se, že splnění všech těchto úkolů je nad lidské síly. Při tvorbě právních předpisů nelze vycházet z předem připravené šablony nebo vzoru, jedná se o vrcholně odbornou tvůrčí činnost, která kromě ovládání legislativní techniky vyžaduje nejen znalosti a zkušenosti v příslušném právním oboru, ale také schopnost orientovat se ve velkém množství vazeb uvnitř právního řádu a mít o něm ucelenou představu. Právě tady by na pomoc legislativcům mohly přijít počítačové nástroje, které by mohly výrazně zvýšit kvalitu jejich nesnadné práce.

Potřebujeme nový zákaz

Kdybych já byl světový vládce, teď bych lidem zakázal dívat se na čísla a grafy, dokud nesloží zkoušku ze statistiky a teorie pravděpodobnosti.