Pozorování
Marnost nad marnost. Komentáře vyvolané aktuálními událostmi. Ne vždy promyšlené, velmi subjektivní. Zřídkakdy stojí za to se k nim vracet.
Mnoho lidí na Západě skutečně věřilo, že SSSR je ochráncem míru, svobody a společenského pokroku. Dnes si Západ vytvořil novou iluzi. Ukrajina se stala symbolem boje za svobodu a demokracii, ačkoli tam není ani jedno, ani druhé.
NATO je lepší než Varšavská smlouva kvůli svobodě jeho členů. Pro ukrajinského prezidentu samotné pomyšlení na možnost diskuse mezi členskými státy aliance je pro něj nesnesitelné. Od NATO čeká, že bude jako Varšavská smlouva, kde je vše předem dané.
Článek v Newsweek* je poměrně otevřeným doznáním, které některé věci vysvětluje. Pokud je v článku alespoň trochu pravdy, možné závěry jsou pro mne zajímavé.
Škoda, že sochy neožívají a nemohou mluvit. Jinak by mohl Tomáš Garrigue Masaryk sestoupit z podstavce na Hradčanském náměstí a dát pár rad ukrajinskému prezidentovi Zelenskému, který nedávno navštívil Prahu.
Ukrajinci mění taktiku. Od proseb a žadonění přecházejí k obviňování a urážkám svých západních partnerů. Avšak v civilizovaném světě toto není zvykem. Naopak je zde zvykem být vděčný za všechno, co dostáváš.
Dokonalý příklad schizofrenie, idiocie a morálního šílenství podporovatelů války. „My demograficky potřebujeme přistěhovalce. Až Ukrajina vyhraje, bude její východ neobyvatelný. Nenechejme si tu příležitost utéct.”